Humanitární intervence je přímou výzvou k pojmu suverenita?

Z pohledu mezinárodního práva je intervencí násilný zásah jednoho svrchovaného státu do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiného - vojenského, politického nebo ekonomického.

Otázka je předmětem normativního aempirické debaty od okamžiku, kdy bylo vyvinuto mezinárodní právo, a neexistuje pro ni standardní právní definice. Vysvětluje se to však: za určitých okolností jsou vnější síly povinny zasahovat do záležitostí jiného státu, aby ochránily lidi v něm za rozsáhlého porušování svých občanských práv, a to i v případě, že mezi státy existuje konflikt.

I když je zásah v zásadě špatným činem, některé zásahy v takových případech jsou považovány za legitimní.

Příkladem tohoto typu myšlení byla diskuse,která se konala v roce 1996 na návrh Kanady zasahovat do záležitostí Zaire (nyní Kongo) za účelem ochrany milionů uprchlíků z Hutu, kteří přežili genocidu ve Rwandě. Oni byli vystaveni riziku vyhlazení Tutsis, podporovaný rwandskou vládou a kvůli zairijské občanské válce. Kanaďané tvrdili, že byla porušena práva civilního obyvatelstva a to převažovalo nad jinými úvahami. Ti, kdo se postavili proti, uvedli, že samotné humanitární potřeby nemohou ospravedlnit vnější zásahy. Kromě toho byl předložen argument, že dlouhodobý zásah sám o sobě je plný nejistoty.

Co by se mělo dělat s takovou krizí, jakou je genocida v Rwandě, když se mezinárodní společenství pokouší zabránit vraždám?

V kontextu mezinárodního práva, zasahováníjeden stát ve věcech druhého za účelem ochrany nevinných lidí je považován za humanitární zásah, pokud bude udělena sankce Radě bezpečnosti OSN. Mohou však země, jednající s povolením Rady bezpečnosti OSN, plnit deklarované "povinnosti"? Nebo je taková doktrína v podstatě "trójský kůň", zneužití silnější moci? Mohou takové zásahy sloužit jako ospravedlnění pro státy, které rozpoutaly konflikty v cizích zemích?

V zemích, které nemají interní podporubezkrvné politické intervence, vysílají své ozbrojené síly na území jiných států a do značné míry prosazují své úzké národní zájmy: zabrání území, získá geostrategickou výhodu, kontrolu nad vzácnými přírodními zdroji. Lídři se snaží získat veřejnou podporu, popisující jejich činnost z hlediska vysokých morálních cílů - nastolení míru, spravedlnosti a demokracie v konfliktní zóně. Je třeba připomenout, že historicky mnoho kampaní zahájených evropskými koloniálními mocnostmi v 19. století bylo založeno na úvahách o všeobecných lidských hodnotách

Ve Rwandě, v roce 1991,francouzský zásah pod záštitou OSN bude provádět operaci "Tyrkysová". Použitím humanitárního imperativu jako krytu se však Francie pokoušela ovlivňovat události v oblasti Velkých jezer.

V roce 2003 byla americká britská invaze a okupace v Iráku označena také jako humanitární intervence britského premiéra Tonyho Blaira.

Vzhledem k tomu, že klasickýintervence jsou v zásadě politické povahy a zahrnují uvalení jejich vůle silou, pak humanitární intervence je přímou výzvou pro samotný pojem suverenity.

Veřejnost v Severní Americe a západěEvropa pro všechny řeči o soucitu k jiným lidem, snadno souhlasí s použitím vojenské síly k závěru, podle nich ke katastrofě v jiné zemi, a to vážně přemýšlet o tom, co se cena takového „soucitu“ v morální, politické a ekonomického hlediska ?

Dnes je humanitární intervence v zásadědítě OSN, některé organizace, které nejsou schopné pracovat v oblastech konfliktu v míru. Tyto skupiny jsou nejhroznějšími jejími kazateli. Francouzský diplomat Bernard Kouchner dokonce popularizoval právní teorii vědce Mario Bettati "o právu zasáhnout".

Termín sám může být použit v jinýchhodnoty. Jako soubor ekonomických opatření domácí politiky: intervence při zadávání veřejných zakázek, intervence na obilí. V obou případech se jedná o způsob, jakým se stát snaží regulovat ceny zemědělských produktů (suroviny, potraviny, obilí).